Jiří Vrána (1.3.1947 - 8.6.2006)
Osobitý skladatel ze Zdounek na Hané patřil k těm, kteří měli ctižádost nezůstat v inspiraci jen u moravského folklóru, ale chtěli dokázat hudební mnohostrannost tvorbou písní v tradici české dechovkové klasiky. Veselka mu v tom pomáhala nahrávkami například tanga Stůj při mně, lásko má (stejnojmenné CD) nebo dalších, které napsal na texty Miloně Čepelky. Ty najdete na albu Pojď se mnou, Marjánko.
Jiří Vrána se narodil 1.3. 1947, občanským povoláním byl mistrem ve strojírenské výrobě. Od šesti let se učil hrát na housle a později na klarinet. Na konzervatoři v Kroměříži studoval klarinet, klavír a kontrabas a u prof.Palkovského harmonii. Vedl vlastní taneční orchestr, pro který začal psát orchestrální skladby. Velkou praxi v aranžování a instrumentaci získal službou u vojenské hudby v Kroměříži. Zkušenosti z muzikantské praxe ho podnítily k tvorbě nových melodií, dodnes napsal na 150 skladeb, které hrají orchestry jak u nás, tak i v zahraničí. Spolupracoval s textaři Vladimírem Salčákem, Václavem Babulou, Miloňem Čepelkou, Marií Kolomazníkovou, Jaroslavem Hájkem, Hanou Čihákovou nebo Růženou Sypěnovou. Jeho hudební rukopis byl plný jemné, svižné taneční hudby. Jeho dvorní kapelou byla Stříbrňanka Vojty Horkého, která vydala k jeho padesátinám profilový nosič „Nejpěknější děvčice“, k pětapadesátinám „Vyznání Jiřího Vrány“ a společně připravovali další k jeho šedesátinám.
Z A J I Ř Í M V R Á N O U
Jak časopis Naše muzika krátce oznámil už v minulém čísle, letos na sklonku jara 8.června okolo jedenácté hodiny dopolední náhle zemřel skladatel Jiří Vrána z hanáckých Zdounek, jeden z čelných autorů naší současné dechové hudby, jehož skladby a písničky rády hrály, a věřím, že dále budou hrát, orchestry u nás i za hranicemi. Protože jsem u této smutné události byl - trávili jsme ten původně rekreační týden s našimi manželkami společně v Horní Lipové v Jeseníkách - dovolte mi napsat na jeho počest a památku pár slov. Za život každý z nás mnohokrát slyší i říká větu o tom, že nikdo nevíme dne ani hodiny, ale teprve když její osudnou pravdu prožijeme, uvědomíme si, jak křehcí my lidé jsme. A na druhé straně se octneme blíž poznání, že bychom vzdor té křehkosti měli ve všem, co děláme, víc a naléhavěji hledat výraz obdivu k životu. Právě proto, že je tak pomíjivý, jsme v něm přímo povinni rozmnožovat krásu, pokoru, skromnost, pochopení a lásku jeden pro druhého. Jirka Vrána to dělal, poctivě se snažil. Byl jsem mnohokrát svědkem, jak se nespokojoval s výsledky už dosaženými, jak se nechtěl opakovat, jak byl ochoten stále se učit, jak přemýšlel opravdu nad každou notou a nad každým slovem, a přitom s jakým taktem a ohledem na spoluautora uměl nesouhlasit nebo zas naopak bez pocitu křivdy uznat jeho názor. Vím, že také kvůli těmto svým vzácným vlastnostem bude chybět nejen mně. A věřím, že bez ohledu na svou fyzickou nepřítomnost zůstane dlouho mezi námi. Jeho odkaz není ani zdaleka vyčerpán a zaslouží si trvalou pozornost.
Miloň Čepelka
Skladby Jiřího Vrány které jsou vydány tiskem u Kubešova hudebního vydavatelství